Phu Quoc, VIETNAM

T ak já to vezmu od začátku, ať to máte jako příběh :) Původní letenku jsem musel zrušit, kvůli situaci na blízkém východě, jelikož letiště v Doha neodbavovalo lety. Než letenku nechat propadnout, raději jsem ji stornoval a k mému překvapení aerolinka Qatar Airways do 3 dnů vrátila peníze na Revolut. Protože na Phu Quocu bylo zaplaceno ubytování a to již zrušit nešlo, přišlo mi škoda připravit se o to. Povedlo se mi levně sehnat parádní charterovou letenku z Polských Katowic, 11h let přímo na Phu Quoc, takže úplně perfektní (původní letenka byla z Prahy s přestupem v Doha do Ho Chi Minh a pak další přestup na hodinový let vnitrostátní linkou na Phu Quoc). Původně jsem měl letět s kolegy z práce, ti to ale nakonec kvůli problémům se stornováním letenek vzdali. Nezbylo, než se na cestu vydat sám :) Z Prahy jsem jel 6h vlakem přímo na letiště Katowice. Mimochodem, letiště je to moc hezké, více organizované než v Praze. Super je, že vlak jede kolem letiště, takže po výstupu z vlaku jsem byl za 5 min na letišti. Nechápu, proč to takhle nemáme i v Praze, přitom letiště v Katovicích je daleko menší. Je zkrátka vidět, že přemýšleli, když tu dráhu plánovali. Let byl pohodlný, Boeing 787-8 Dreamliner je koráb. Někde v polovině cesty byly tak silné turbulence, že jsem v jedné chvíli v mysli předával všechna hesla kolegům v práci :DD Fajn bylo, že odlet byl ve 21:35, takže když jsem usnul, časový posun jsem vůbec nezaznamenal, protože letadlo přistávalo na Phu Quocu po osmé ráno našeho času, na Phu Quocu bylo cca 14:00. Vyspalý z letadla jsem byl, takže den jsem v pohodě vydržel a šel spát až večer, již podle času na Phu Quocu. Jakmile jsem se po ubytování zorientoval a vypořádal s kulturním šokem, zamířil jsem do bankomatu - v ten moment se ze mě stal milionář :DD Mince nemají, mají jen papírové bankovky, které jsou polymerové, plastové - odolnější proti opotřebení. Staré bankovky používaly normálně klasické, papírové, nové jsou již výhradně polymerové. Největší bankovka 500.000 VND (Vietnamský dong) je ekvivalent cca 500 Kč.

Jakmile jsem prošoupal dvoje střevíce a otlaky na nohách mi začaly nadávat, nezbylo, než na přesuny zajistit motorku. Ostrov má v nejdelší části cca 100 km, takže není moc velký, na druhou stranu přesuny pěšky jsou nereálné, pokud se chce člověk podívat i dál, než 5 km rádius od ubytování, vše se zdá pěšky hrozně daleko. Půjčil jsem si Suzuki Impulse, je to sice jen 125 ccm, ale je to docela svižné, nic to nežere a za plnou 5l nádrž jsem na pumpě platil 70.000 VND (70Kč). To je úplná paráda, ráno si už na motorce jezdím i za roh pro snídani, protože jsem líný jít pěšky :) To, že k tomu byla růžová helma je mi úplně ukradený :DD Půjčovné je 125.000 VND/den (125 Kč), není co řešit. Dnes jsem si zajel na vodopády Suoi Tranh, cca 15 km za hlavním městem Duong Dong. Není období dešťů, takže vody bylo pomálu, nicméně výlet byl super. Potkal jsem tam meditujícího mnicha se skupinkou Vietnamců/Číňanů. Jakmile mě zahlédl, požádal mě, abych šel k němu. Chvíli jsme spolu meditovali a pak jsme měli hezký rozhovor o smyslu života. Byl velice moudrý. Řekl mi totiž, že jsem dobrý člověk s dobrou energií :D (nechlubím se, mám z toho co mi řekl opravdovou radost). Zeptal se mě pak, odkud jsem. Když jsem řekl z Prahy, tak se otočil na tu skupinku lidí a řekl jim: „Toto je velice spešl guest Daniel z daleké Prahy“. Praha je magické město. Když jsme se loučili, málem se mi všichni klaněli a děkovali, že mě mohli poznat. Když ten mnich mluvil anglicky, rozuměl jsem všechno. Jakmile ale na ně mluvil Vietnamsky, tomu už jsem pochopitelně nerozuměl. Vůbec netuším, co jim nakecal, ale v ten moment jsem si opravdu připadal jako spešl guest, protože bylo na nich vidět, že jsou jeho slova pro ně posvátná a na mě čučeli jak na svatý obrázek. Celkově to bylo velice příjemné setkání a moc jsem si ho užil :) Dnešní poslední příspěvek - sunset dnes na nedaleké pláži Sunset Beach, který jsem zakončil tradiční polévkou Pho (byla luxusní) a mangovým smoothie (ještě větší luxus, protože čerstvé mango je prostě jiná chuť, než to dovážené k nám). To je prozatím vše, až zase něco nastřádám, podělím se :)

Hlásí se Vietnamský šaman! Dnes jsem si udělal na motorce prozatím nejdelší výlet na jižní cíp ostrova. Cesta z Duong To (zde bydlím, je to zhruba uprostřed ostrova) do jižního An Thoi trvala cca 30 min. V An Thoi je lanovka Hon Thom Cable Car, která ale není jen tak obyčejnou lanovkou. Jedná se o nejdelší lanovku přes moře na světě, která spojuje hlavní ostrov Phu Quoc s ostrovem Hon Thom. Její délka je cca 8 km, doba jízdy 15 minut. Kapacita kabiny je 30 osob. Zajímavé je, že má celkem 6 pilířů, některé jsou vysoké až 160 m nad mořem. Každý pilíř je na jiném ostrově, některé jsou přímo v moři. Stavba trvala 3 roky, otevřena byla někdy v roce 2018. Drží Guinnessův rekord jako nejdelší třílanová lanovka vedoucí přes moře. Postavení pilířů bylo technicky velmi náročné kvůli větru, vlnám a korozi. Lanovka vede přes souostroví An Thoi, během jízdy je vidět několik menších tropických ostrovů. V ceně zpáteční jízdenky (850.000 VND, cca 850Kč) je i celodenní vstup do rozsáhlého aquaparku, který je na ostrově Hon Thom, kam lanovka přijíždí. Je tam také spousta atrakcí, restaurací a obchodů se suvenýry. V podstatě v rámci ceny té jízdenky je o celodenní zábavu postaráno. Navíc, v ceně jízdenky je ještě vstup na Kiss Bridge. Kiss Bridge (Cau Hon) je most, který se schválně nedotýká uprostřed, chybí tam asi 30 cm mezera. Je navržený tak, aby si dva lidi z každé strany mohli dát polibek přes tu mezeru. Otevřeli ho v roce 2023 a stojí za ním stejná firma jako za tou lanovkou. Největší highlight je při západu slunce, kdy slunce zapadá přesně do té mezery mezi mosty, není to náhoda, je to tak navržené. Po celodenním výletu jsem se šel podívat na sunset, který byl dnes jiný než včera. Slunce bylo daleko větší, takový malý pomeranč. Den jsem zakončil thajskou bylinnou masáží v nedalekém salónu, dopřál jsem si hoďku a půl, bylo to super! Na masážní lehátko si mě odvedla mladá sympatická Vietnamka. Strčil jsem hlavu do té díry, že jo, protože jsem ležel čelem dolů. Začala mě masírovat a já si říkám, ty jo, ta má ale sílu. Koukám přes tu díru na její palce u nohou a říkám si, že tady je něco blbě! V tom se ozval mužský hlas: „Sir, are you ok?“ :D Odpustil jsem mu, co jsem měl dělat, protože fakt masíroval dobře, ale byla to tedy zrada! :DD Tolik dnešní cestovatelské okénko. Co budu dělat zítra nevím, vyspím se a uvidím :) Určitě vám ale o tom zase napíšu.

Chuck Norris zemřel, skončila tak jeho pozemská pouť. Žádný nůž mu v této situaci nepomohl. Za to kroky odvážného Vietnamského šamana nebojácně pokračují dál a úspěšně zdolávají nástrahy ostrova! (sorry za černý humor). Tentokrát jsem se motorkou vydal na sever ostrova, podívat se na StarFish Beach, která je známá tím, že v mělké vodě leží desítky až stovky oranžových hvězdic. Cesta byla příjemná, po cca 40 minutách jízdy jsem dojel do rybářské vesnice, ve které byl malý přístav. Místní rybář mě svou polorozpadlou lodí odvezl na pláž, která není přístupná jinak, než právě lodí. Plavba trvala pouhých 5 minut. Voda je tam extrémně klidná a mělká, takže jsou hvězdice vidět skoro hned u břehu, bylo jich tam opravdu hodně. Voda byla jako kafe. Připadal jsem si tam na chvíli jako trosečník, dokonce jsem našel i kokosového Willsona, vyfotil jsem vám ho :) Ze StarFish Beach jsem se přesunul severozápadně, do Ganh Dau na viewpoint, ze kterého je vidět na Kambodžu. Cesta to ale byla trnitá. Bylo to sice jen 14 km, nicméně cesta vedla džunglí po nezpevněném povrchu. Nedalo se jet rychleji než cca 10 Km/h, protože tam všude byly neviditelné díry. Největší problém byl, když jsem dojel do půlky (přišlo mi to jako věčnost), tak přes silnici díra jak do pekla, prostě uzavírka. Vracet jsem se nehodlal po tom úseku, který jsem již zdolal. Všiml jsem si, že do džungle vede vyšlapaná cestička. Říkám si, že by se to dalo objet? Zastavil jsem motor a šel to omrknout. Cestička úzká tak 30 cm a já na nohách šlapky. Super. Něco jako když jdou Češi v sandálech do Tater. Vešel jsem do džungle a vzpomněl jsem si na Davida, jak vykládal o pakobrách, které když uštknou, za 10 minut je hotovo. Musím přiznat, že jsem měl tedy smíšené pocity, koukal jsem nad sebe, aby mi za krk nespadl nějaký had, pak si říkám „pitomče koukej pod nohy“, no bylo to zajímavé. Kouknu na hodinky do historie, jakou jsem měl tepovku, hádám ale, že v tom čase tam bude docela špičák :D Dobrá zpráva byla, že cestička tu díru skutečně obcházela. Vrátil jsem se tedy pro motorku, nastartoval a zaplul do džungle, uzavírku se mi povedlo objet. Pak následovalo dalších 7 km utrpení kvůli rozbité cestě. Když byla taková celkem hezká, zastavil jsem a natočil jsem vám alespoň pár vteřin nefalšovaných zvuků džungle. Jako spát tam v noci třeba ve stanu, tak to teda nevím. Nebojím se ničeho, ale tohle bych asi nedal. Na viewpoint jsem nakonec úspěšně dorazil a z ostrova PhuQuoc koukal na pobřeží prvních ostrovů Kambodže. Z viewpointu jsem mazal domů, protože už slunce pomalu začínalo zapadat. Projížděl jsem kolem Vinpearl Phu Quoc, což je asi nejnavštěvovanější resort, resp. cestovky vozí turisty převážně sem. Pořídil jsem pár fotek, ale sem se ještě určitě vrátím. Tohle bylo jen tak narychlo od silnice. Den jsem měl nabitý ale nakonec vše dobře dopadlo. Zakončil jsem ho v nedaleké restauraci, kde jsem si dal čerstvou rybu Basa Fish (Pangasius) v tomatové omáčce, bylo to neskutečně dobrý. Oživil jsem Willsona, změnil barvu a dokonce mi dal i napít :) Tolik dnešní den bohatý na zážitky. Tak zase příště.

Chtěl jsem si dnes udělat volný den, ale nedalo mi to :) Nastartoval jsem motorku a zajel na jednu z nedalekých pláží - Ong Lang Beach. Zajímavá je tím, že je tam spousta velkých kamenů. Kombinace písku a skal tvoří parádní vizuální kontrast. Tato pláž je méně navštěvovaná turisty, takže je tam klid a v podstatě poloprázdno. Na Phu Quocu jsou desítky pláží, některé jsou přeplněné, jiné méně. Některé jsou zase privátní a spadají pod přilehlý resort. Mám nicméně v plánu objet všechny ty, co půjdou. Jedno ale jasné, místa, která jsem si naplánoval že navštívím, se za ty dva týdny reálně nedají stihnout. Pokud to člověk bere opravdu seriózně a ne jen povrchně/turisticky, pak jsou 2 týdny na všechno prostě málo. Rozhodl jsem se proto, že pláže na východní straně ostrova si ponechám na příští návštěvu - tím si zároveň dělám záminku jet jsem minimálně ještě jednou :) Jedinou pláž, kterou z východní částí navštívím bude Sao Beach, dle hodnocení turistů na tripadvisoru se jedná o nejhezčí pláž ostrova připomínající Maledivy. Z Ong Lang Beach jsem se přesunul do centra města Duong Dong podívat se na chrám Dinh Cau. Je to zajímavé místo. Chrám stojí na skalnatém výběžku přímo v moři. Postavili ho rybáři, kteří zde prosili o bezpečný návrat domů. Den rychle utekl a já se rozhodl zakončit ho nějakým dobrým jídlem. Volil jsem opět rybu, tentokrát to byla Cobia. Je to ryba, která žije výhradně v tropických a subtropických vodách. Má bílé pevné maso (něco mezi tuňákem a treskou) a není cítit rybinou. Údajně chutná i těm, co rybu nemusí. Podávaná byla s rýžovými nudlemi s arašídy, a hot spicy omáčkou v kombinaci s čerstvými bylinkami (Vietnamský koriandr, Perilla - něco jako máta, jarní cibulka, kopr). Byl k tomu listový salát s proužky ředkviček. Bylo to luxusní, ta chuť je nepopsatelná, jak je to všechno čerstvé. Poslední fotka je speciálně pro Lukáše, dnes nabídku mírně pozměnili :)) P.S. po cestě z Ong Lang Beach do Duong Dong jsem přibrzdil u sochy Ho Chi Minha - je obrovská, viz foto. Mimochodem Ho Chi Minh je tady úplně všude, je na všech bankovkách - obávám se, že otevřu lednici a mléko mi s úsměvem naleje Ho Chi Minh :DD

Xin Chao! Ani dnešní den jsem nezahálel :) Zajel jsem se podívat na východní stranu ostrova na nejhezčí pláž Sao Beach. Motorkou z ubytování je to asi 20 minut. Hodnocení turistů odpovídá popisovanému, pláž je to opravdu moc hezká. Světlý jemný písek, tyrkysové moře, palmy, spousta vodních atrakcí, restaurací a barů… Dnes jsem konečně vytáhl drona a natočil i pár záběrů této pláže z ptačí perspektivy, abych se s vámi o tu nádheru podělil. Ze Sao Beach jsem se pak vydal severněji podívat se na nejznámější chrám Choa Ho Quoc. Ráno sem přichází světlo přímo z moře a postupně zaplavuje kamenné schody, sochy draků i hlavní svatyni. Toto místo má zvláštní schopnost umlčet hlavu, a to je jeho skutečná hodnota. Neměl jsem odvahu lítat dronem nad svatyní, pro místní je to místo posvátné, kdyby mě viděli, vykázali by mě. Přesto jsem vám natočil alespoň jeden záběr z ulice, který zachytává hlavní vstup a postupně se otevírající chrámové prostranství. Celému chrámu dominuje obrovská bílá socha, bodhisattva Ksitigarbha. Bílá barva představuje čistotu, klid, ale zároveň absolutní rozhodnutí. Pro místní je to bytost, která dává slib, že neopustí žádnou trpící bytost a oni tomu bezmezně věří. Posílám pár fotek, dronové záběry musím zpracovat, ty pošlu později. Tolik z mé dnešní Vietnamské neděle :)

Pokud jste si mysleli, že Vietnamskému šamanovi dochází dech, a dnes nic nepřidá, tak to ani náhodou! :D Kolem poledne zachytil kouřové signály bledých tváří a tak se vydal asi 4 kilometry východně od města Duong Dong, podívat se na nejstarší buddhistickou svatyni na ostrově, Pagodu Su Muon. Jedná se o jedno z nejkrásnějších a nejpokojnějších míst na ostrově. Tato svatyně je známá díky ikonické soše ležícího Buddhy, která symbolizuje klid, harmonii a osvícení. Blížil se sunset, a tak Vietnamský šaman sbalil luk a šípy, sedl na motorku a rychle se přesunul do Sunset Sanato Beach Clubu, kde se propojuje umění, klidná atmosféra a nezapomenutelný západ slunce u moře. V tomto Beach Clubu je unikátní pláž s uměleckými instalacemi inspirovanými stylem Salvadora Dalího. Neobvyklé sochy vystupující z moře vytvářejí originální scenérii, která patří mezi nejzajímavější zážitky na Phu Quocu. Slunce zapadlo a o slovo se přihlásil hlad. Vietnamského šamana nenapadlo nic lepšího, než zamířit na místní Night Market. Není to obyčejný trh. Je to živý organismus, který se každý večer probudí. Hluk, světla, vůně, chaos… Většina stánků je s jídlem. Čerstvé mořské plody, které ještě před pár hodinami plavaly v moři. Ovoce všeho druhu, koření, zmrzliny, koktejly, ale i oblečení, perly, suvenýry… Vyjednávání je součást hry, místní s tím počítají. Na jedné straně je vidět barevné stánky a wow efekt, na straně druhé tvrdá každodenní práce lidí, kteří tam stojí několik hodin denně, aby prodali. Tenhle kontrast většina turistů ignoruje. U jednoho stánku se zmrzlinou jsem se zastavil, zmrzlinu totiž připravovala malá holka, nešlo si neobjednat, byla roztomilá a velmi šikovná. Když jsem jí zaplatil za zmrzlinu, tak jsem jí dal ještě bokem peníze se slovy, že je to jen pro ní. Podívala se do vedlejšího stánku, kde prodávali rodiče zda se nedívají a strčila si je rychle do kapsy a usmála se na mě, oči jí úplně zářily. Natočil jsem vám video, jak zmrzlinu připravovala, uznejte sami, jak jí to šlo :) Aby v mých příspěvcích nebyly jen pláže, památky a příroda, ale taky lidé, natočil jsem vám i video s průchodem částí Night Marketu, abych se s vámi o ten ruch podělil. Škoda že nejde přenést vůně a chutě :) Na závěr přikládám i ruch přilehlé ulice v centru, kudy jezdím a kde se Night Market každý večer otevírá. Tolik z dnešního slunečního Phu Quocu!

Včera v noci poprvé pršelo. Byla to příjemná změna, vzduch se krásně vyčistil. Déšť bubnoval na střechy, krásně se u toho spalo. Když jsem se ráno probudil, netušil jsem, že dnešní den bude vykutálený jak korálek! Vyjel jsem si přes celý ostrov na sever do Phu Quoc National Park. Park má dva vjezdy, západní a východní. Přijel jsem k západnímu vjezdu, závora a nápis „do not enter“. Tak si říkám ok, vyjedu úplně na sever, tam je pláž Thom Beach kterou jsem měl v plánu stejně navštívit a pak se stočím na východ a zpět jižně k východnímu vjezdu do parku. Dojel jsem k pláži a byl zrovna odliv, nějak jsem si to dobře nevypočítal. Takže na focení nic moc, přesto jsem pár fotek pořídil. Pokračoval jsem dál k tomu parku, přijel jsem k východnímu vjezdu, závora a nápis „do not enter“ :D Tak si říkám, to je dobrý, jedu sem jen kvůli tomu. Byla tam budka s ostrahou, tak jsem se jí zeptal, zda by mě tam nepustili, jen kousek, že bych si z cesty pořídil pár dronových záběrů, nikam jinam bych nelezl. Nezlomil jsem je, báli se. Nezbylo, než se vrátit na ubytování. Zpět jsem jel nejklidnější a možná i nejhezčí cestou celého ostrova DT 973, tak jsem udělal alespoň pár fotek a dronových záběrů z této cesty. Přijel jsem na ubytování, bylo ještě brzy a tak si říkám, že si den vylepším příjemným večerem v OCSEN Beach clubu, kde bývá každý den fireshow a mají tam i jídlo. Sednu si na pláži, objednám si ananasový džus, olivy a jejich double cheesburger. Pohodička, sleduji západ slunce hraje hudba, chill na pohodu. Kouknu do programu a fireshow se koná každý den kromě úterý?? :DDD No co, není každý den posvícení :) Nejdřív odliv na pláži, pak park který má zavřeno a na závěr fireshow bez ohně :) Přesto to byl krásný den, projel jsem zase půl ostrova a nasával plnými doušky tropický ostrovní vzduch a atmosféru, která je nezapomenutelná.

Dnešní den začal smutně. Vydal jsem se na jih ostrova do věznice Coconut Prison. Je to místo, které připomíná, co dokáže člověk udělat člověku. Tuto věznici postavili Francouzi v době Indočínské války (1946-1954). Byli v ní uvězněni váleční zajatci z Vietkongu a Severního Vietnamu. Kapacita byla v té době cca 14.000 vězňů. Bylo to největší vězení v Jižním Vietnamu. Významně bylo rozšířeno za Vietnamské války (60. a 70. léta) s pomocí USA. Kapacita se navýšila na téměř 40.000 vězňů. Věznice byla velmi přísně střežena. Byla obehnaná plotem z ostnatého drátu, nahoře s ochrannými světly. Strážní věže a hlídky byly plně vyzbrojené. Odehrávala se zde ta nejkrutější zvěrstva. Místní dozorci byli natolik vynalézaví, že dokázali vězně zbavit života až stovkou různých metod. Mezi nejrozšířenější formy mučení patřily elektrošoky, bičování, vylamování zubů dlátem, bití, drcení kolenních čéšek, izolace, hlad, ponižování… Dozorci házeli vězně dokonce do kotle s vroucí vodou anebo jim do očí svítili prudkým světlem, což zapříčinilo postupnou ztrátu zraku. Nejhorší ze všeho byla tygří klec (malý box z ostnatého drátu). Vězni byli vystaveni přímému slunci bez možnosti pohybu, navíc jen v určité nepohodlné poloze. Cílem zde nebylo věznit, cílem bylo zlomit člověka (a později zabít). Jeden z nejznámějších případů hromadného útěku byl v roce 1969, kdy zhruba 21 vězňů úspěšně uprchlo. Tento útěk byl jedním z nejodvážnějších během Vietnamské války. Vězni se podkopali a zachránili si tak svoje životy. Během zhruba 6 let (1967-1973) zemřelo ve věznici přes 4000 vězňů. Z vězení jsem se vydal na nedalekou pláž Bai Tam Khem, o které se říká, že šlape na paty nejhezčí pláži Sao Beach a dokonce má ambici ji předstihnout. Sao Beach jsem navštívil v neděli a tak jsem měl možnost obě pláže objektivně srovnat. Po tom, co jsem viděl, mohu s klidným svědomím prohlásit, že pláž Bai Tam Khem je TOP a je hezčí než nejznámější Sao Beach. Je to nejhezčí a nejlépe upravená pláž, jakou jsem za svůj Vietnamský výlet viděl, čestné šamanské! Přikládám fotky i video, posuďte sami :) Z nejhezčí pláže Khem jsem se vrátil na ubytování, které je uprostřed ostrova. Chvíli jsem si odpočinul a vyrazil tentokrát na sever ostrova do Grand World Phu Quoc, největšího zábavního a nákupního centra. Jeho rozloha je 85 hektarů, rozděleno je do 10 zón. Není to město, je to postavená kulisa pro turismus. Uprostřed centra je umělý kanál dlouhý cca 400m, dokonce i s gondolami! Takové fejkové Benátky, inspirace je tam jasná :) Byl jsem ochoten zaplatit za jízdu gondolou, i když cena 400.000 VND (cca 400Kč) mi za 10 minutovou plavbu přišla fakt přepálená, když jsem ale uviděl tu kilometrovou frontu Indů, tak jsem si to rozmyslel a fotky pořídil raději z mostů, kterých je tam víc. A nakonec jsou z toho možná i hezčí fotky, než kdybych seděl v gondole a před sebou měl neustále natažené Indické ruce :)) Takhle bohatě vypadala dnešní středa Vietnamského šamana, stihl jsem všechno, co jsem chtěl :)

Halóóó, hlásí se Vietnamské rádio Shaman! Jak jinak, i dnešní den byl bohatý na zážitky. Nelenil jsem a vyrazil na Day Market. Motorkou jsem prokličkoval mezi zmatenými bledými tvářemi do centra, kde bylo opravdu rušno. Přejel jsem most, který vede nad řekou Duong Dong River. Tato řeka odděluje Duong Dong na dvě části. Ústí přímo do moře u chrámu Dinh Cau o kterém jsem již psal (to ikonické místo na skalnatém výběžku přímo v moři, kde rybáři prosili o bezpečný návrat domů). Day Market je pod tímto mostem. Oproti Night Market je to úplně jiná liga. Zatímco Night Market (ten je nedaleko) je spíš atrakce pro turisty, Day Market je těžký hardcore pro místní, chodí si tam nakupovat ovoce, zeleninu, maso, ryby a všechny možné mořské potvory. Zde to dýchá pravým Vietnamem. Ta rozmanitost vůní a někde i zápachů byla až neuvěřitelná. Není to ale nic pro turisty, je to místo, kam jde člověk cíleně pro konkrétní produkt. Taky tam turisti skoro žádní nebyli, to jen já jsem si zahrál na náčelníka a s kamennou tváří přejel motorkou davem na konec, kde jsem ji odparkoval. Ty pohledy, které se upíraly na mě, bylo zajímavé sledovat. Připadal jsem si tam jako někdo, kdo omylem vjel do špatné ulice :D Jako ovoce a zelenina dobrý, ale ty ryby, které byly z moře vytaženy před svítáním, měly o půl druhé odpoledne pod tíhou 31 st. C celkem smutný očička. Prostě smrdělo to tam jako kráva :DD Korunu všemu dal stánek s vepřovým, které sice vypadalo celkem fresh, mé šamanské oči ale uvnitř viděly ty miliony, od rána namnožených bakterií, jak tančí lambádu ve světle disco koule! Asi bych si to nekoupil a už vůbec bych to nejedl :) Místní jsou ale stateční lidé držící se zcela jistě hesla - co Tě nezabije, to Tě posílí… Z Day Marketu jsem se pln dojmů přesunul na východní stranu ostrova, kde jsem navštívil pepřovou farmu. Pepřových farem je na ostrově několik, v součtu cca 500 hektarů. Pepř se zde pěstuje po generace, plantáže se dědí. Phu Quocu se říká království pepře. Pepř neroste jako keř, je to liána. Každý stonek se šplhá po dřevěném kůlu, v přesných řadách. Všechno je ruční práce. Žádná industrializace, jen Vietnamské ruce a čas. Vietnam je světovou velmocí v produkci pepře, zajišťuje 40% světové produkce. Pepř z Phu Quocu je ostřejší, aromatičtější a má vyšší obsah esenciálních olejů než běžný pepř. Roste totiž v půdě bohaté na minerály a křemen, právě to dává chuti hloubku. Sklizeň probíhá výhradně ručně, bobule po bobuli, podle zralosti. Z jedné rostliny vznikají čtyři druhy pepře, rozhoduje jen moment sklizně: zelený: čerstvý, jemný černý: sušený, klasický bílý: bez slupky, čistá ostrost červený: plně zralý, nejkvalitnější Červený pepř je nejvzácnější, protože se sbírá jen v plné zralosti. Když jsem nasedal na motorku, všiml jsem si u parkoviště dozrávajícího ananasu. Vždycky jsem si myslel, že ananas roste na nějakém keři, nebo na stromě a on potvora roste ze země, jako malá palma.

Haló, haló, přináším pár novinek ze slunečného Phu Quocu :) Dnes bylo opět 30 st. C a nádherně modrá obloha. Jak jsem psal, poslední dny na ostrově trávím na pláži a v moři, abych si to maximálně užil. Každý den jezdím na jih ostrova mezi pláže Sao Beach a Khem Beach. Našel jsem si tam totiž svou exkluzivní privátní pláž Shaman Beach, kde jsem úplně sám, žádní turisté, jen já, cikády, moře a bílý písek. Obrovské skály mi dělají bodyguarda. Voda je tyrkysově průzračná, myslím, že počasí tohoto výletu jsem trefil parádní! V Beach baru na Sao Beach si dám vždy oběd, a pak popojdu asi 800m z hlavní pláže směrem ke Khem Beach, kterou od Sao Beach dělí hora. No a u té hory je Shaman Beach. Posílám pár fotek z mobilu i dronu tohoto luxusního místa :) Dnes večer jsem si zajel ještě jednou na Night Market koupit pár drobností. Nedal by si někdo žabičku? Vysportovaný jedinec za 90 Kč, hubenější brácha jen za 80 Kč :DD

Dnešní den byl mým posledním dnem na pláži :( Zajel jsem si opět na jih ostrova, tentokrát přímo na tu nejhezčí pláž ze všech co jsem tady viděl, Khem Beach. Strávil jsem tam parádní den. Slunce mělo neuvěřitelnou sílu, moře jak kafíčko. Pořídil jsem pár fotek z mobilu i z dronu, abych vám tu nádheru zprostředkoval. V plážovém Beach baru jsem ochutnal jejich marinované hovězí, bylo luxusní. Odpoledne jsem se přesunul na nejjižnější cíp ostrova do přístavu An Thoi, který je hlavním uzlem lodní dopravy. V pozadí bylo krásně vidět nedalekou lanovku. Dnešní den utekl jak voda, čím víc se blíží odlet, tím víc mám pocit, že ty dny jsou kratší a kratší :D Zítřejší, poslední den mám v plánu zajet už jen do města Duong Dong, podívat se ještě po nějakých obchodech a večer mám v plánu strávit v nějaké fajn restauraci s výhledem na sunset, ať se s Phu Quocem důstojně rozloučím, jak se patří. Ve středu brzy ráno odlétám směr Ho Chi Minh City, odkud mám večer plánovaný let do Prahy s přestupem v Dubaji. Tak mi držte palce, aby mi v Dubaji nespadla na šišku nějaká Iránská raketa :DD Pokud půjde všechno hladce, ve středu 2.4. bych měl v Praze okolo 13:00 spatřit Českou zemi! Včerejší poslední den jsem si na ostrově maximálně užil. Po vrácení motorky nezbylo, než si do cca 2 km vzdálené restaurace Sunset Beach, která je známá svým parádním výhledem na moře, zajít pěšky. Dal jsem si výborné jídlo, při kterém jsem sledoval zapadající slunce, jak mizí v dáli. I když bylo stále menší a menší, měl jsem pocit, že jeho síla nepolevuje. Se zavřenýma očima jsem popíjel non-alcoholic Mojito. Jakmile slunce zmizelo, zmizel jsem i já do nejbližšího masážního salónu. Dopřál jsem si Thajskou masáž, která byla nezapomenutelná. Paní masírovala tak důkladně a s tak velkou sílou (ne, tentokrát to nebyl chlap :DD), že jsem měl pocit, že mi rozebírá svalová vlákna jedno po druhém. Myslím že mohu prohlásit, že tak kvalitní masáž jsem ještě nezažil. Krásná tečka za celým výletem! Po cestě zpět na ubytování jsem vám chtěl ještě natočit noční ruch, ale jak naschvál, na hlavní třídě v ten den nešla elektřina, nevím zda to byl nějaký výpadek, nebo plánovaná údržba/oprava… Natočil jsem vám alespoň krátké video, kdy u každého obchodu, aby mohli prodávat hučela elektrocentrála. Kdyby to viděla Uršula, tak jí trefí šlak z těch emisí, tady to ale bylo každému úplně volný :D

J e nejvyšší čas na bilancování a pár čísel, rád bych celou cestu nějak zhodnotil: - motorkou jsem najel téměř 900 km - tankoval jsem 7x - navštívil jsem 35 různých míst, od památek, chrámů, mostů, turistických atrakcí, až po různé restaurace, obchody, trhy, pláže… - vyfotil jsem přes 900 fotografií - ochutnal jsem spoustu místních jídel, pro mě osobně je TOP polévka Pho Bo Speciál plná čerstvých bylinek. - zhubl jsem 5 kg (ne že bych nejedl, ale v tom horku člověk nesní to, co běžně. Navíc jak se potí, váha jde lehce dolů…). Takže dámy, chcete li zhubnout, netrapte se na běžícím páse, zaleťte si na Phu Quoc, jde to tam samo :D - děti chodí do školy na směny, protože jich je hodně a škol málo. Ranní směna je 7:00 - 12:00, odpolední pak 13:00-17:00. Když nejsou ve škole, pomáhají rodičům doma, většinou starat se o zvířata. - složení turistů: Rusové a Ukrajinci 60%, 20% Indové, 15% Číňané, 5% Korejci. Poláků bylo pomálu. Phu Quoc je krásný ostrov s nádhernými plážemi. Je velice rozmanitý, ale taký plný kontrastů. Jednou jedete kolem luxusní vily s žulovými kameny, jindy kolem chatrče obehnané plechem, kde lidé spí na zemi a jediné co mají je stará motorka. Co jsem si všiml obecně, všude chybí odpadkové koše a tomu odpovídá i celková čistota. Je úplně běžné, že bordel sypou vedle baráku, aby to pak večer zapálili. Takové plastové lahve a polystyren přeci krásně hoří. Z mého pohledu jsou to taková čuňátka. Co se týká dopravy - zmatek, chaos a zase zmatek (ale to je všude v Asijských zemích). Co jde udělat jednoduše, udělají složitě. Proč se otočit o 100 m dále, kde je na to prostor, když se mohu otočit uprostřed rušné silnice a všechno zablokovat, že? Vyhodit blinkr doprava a pak to seknout doleva, s tím je potřeba počítat, je to standard. Jinak je ostrov velmi dobře vybaven, turisti dostanou vše co potřebuji v dobré kvalitě. Pouliční jídlo jsem si dával pouze v takovém stánku, kde jsem viděl, že se to jídlo točí a jde na odbyt, eliminoval jsem tak zažívací problémy. Co jsem si totiž všiml, byly i takové stánky, kde měli maso, které do konce dne nestihli prodat, stánek zakryli a ráno slavnostně otevřeli. Maso ohřáli a vesele se prodávalo dál. Ano, je to pak sice levné, ale je to leda tak na „posrání“ v lepším případě. V tom horším to otrava jídlem jistí. Jsou to ale jen někteří, řada prodejců stánky večer čistí, věřím, že tam je všechno v nejlepším pořádku. Říkal jsem si, že nebudu jen chválit, proto píšu vše tak, jak jsem to zažil. Celkově ale cestu hodnotím velice pozitivně a pokud by někdo na Phu Quoc výlet zvažoval, mohu jedině doporučit, určitě je co objevovat :)